Text: Doc. ing. arch. F. Kašička

Městská část Dolní Počernice, ležící 11 km východně od Prašné brány Starého Města pražského a je dnes součástí 9. obvodu hlavního města Prahy, má prastarou minulost.

Mírně zvlněná krajina v povodí říčky Rokytky lákala k osídlení již v pravěku. Jeho prozatím nejstarší stopy byly zachyceny při horní hraně terasy nad severním bokem velkého Počernického rybníka, kde se dnes rozkládá vilová čtvrť zvaná Vinice. V pozdní době kamenné – eneolitu, zhruba 4000 let př.n.l., zde vznikla osada lidu tzv. řivnáčské kultury, pravděpodobně hrazená palisádou ze zahrocených kůlů. Pozdější obyvatelé území sestoupili blíže k Rokytce, kde zanechali známky své existence u břehu rybníka.a zejména při severozápadním okraji obce v místech bývalé pískovny na mírně vyvýšeném terénním jazyku mezi soutokem Rokytky a Chvalského potoka. Někdy v období 1800 až 1700 let př.n.l. zde vyrostlo rozlehlé sídliště lidu tzv. únětické kultury doby bronzové, s pohřebištěm dosud ojedinělého rozsahu s charakteristickým uložením mrtvých ve skrčené poloze. Po delší odmlce překryla zaniklé únětické sídliště ve 2. stol. Po Kristu osada z „doby římské“ – s obytnými chatami zahloubenými do písku.

První slovanští osadníci pozdějších Dolních Počernic si vybrali pro svá obydlí místo v blízkosti starých dálkových cest, s vazbou na Trstenickou stezku a další důležité zemské cesta, které se sbíhaly k brodu před Rokytku. Jádro nejstarší osady můžeme s největší pravděpodobností hledat v prostoru dnešní staré obce nad brodem přes zúžené mokřinaté údolí Rokytky – na mírném, před povodněmi chráněném svahu s pískovým podložím. Nepravidelně oválný obrys souboru bývalých statků zde dodnes svědčí o starobylém původu osídlení, jeho počátky byly možná ještě v hrazené osadě.

Rozpadem osady v raném středověku a s doplněním o další grunty, došlo potom zřejmě k vytvoření shlukové vsi, jejíž základní urbanistický rozvrh setrval dodnes. Lze předpokládat, že nejpozději ve 2. polovině 12. století získal osadu s okolím jako výsluhu za vojenské či jiné služby některý z knížecích družiníků, jehož jméno (ves lidí „Počerného“). Velmož si potom dal vybudovat při cestě výše nad osadou při hraně bažinatého údolí Rokytky (dnešního zámeckého parku) nepochybně dosud dřevěný sídlení dvorec. U dvorce vyrostl současně nebo o něco později nevelký vlastnický kostelík, jehož panská tribuna navazovala možná – jak bývalo obvyklé – lávkou přímo na obytné patro feudálního sídla. Základní hmota jednolodního románského kostelíka s pravoúhlým kněžištěm, zděná z tesaných pískovcových kvádrů, zůstává dodnes zachována jako vzácný doklad románské stavební kultury na vesnici.

V následujícím 13. století se – zřejmě jako jinde – mění i v Počernicích obraz vesnické zástavby. Starší zahloubená obydlí střídá pravidelně struktura převážně již s trojprostorovými roubenými chalupami. Jméno obce se poprvé objevuje v písemných pramenech v pohnutých letech vlády Jana Lucemburského 1322- 1323 v přídomku jejího tehdejšího majitele Zdislava z Počernic a na Průhonicích, řečeného Kobliha.

V pozdějším období 14. století se stávají majiteli feudálního sídla v Počernicích s dvorcem a vsí výhradně bohatí pražští měšťané. Jejich dílem byla také proměna staré románské kurie na vrcholně středověkou tvrz. Podle výsledků posledního objevného stavebně historického průzkumu je věžové jádro této tvrze dodnes obsaženo v jižním křídle starého dolnopočernického zámku. Vrcholně gotického původu je i prodloužení lodi románského kostela směrem k nové tvrzi. Pravděpodobně v téže době, kdy se blízká Praha proměnila v hlavní město rozlehlé říše Karla IV., došlo také k ustálení východní cesty ku Praze do dnešní trasy státní silnice a jádra středověkých Dolních Počernic, podobně i Hostavic a Kyjí, se od té doby ocitla v odsunuté poloze.

Nejpozději pohusitské období přineslo rozšíření starší věžové tvrze na obdélný palác, obsažený rovněž v dnešním východním křídle starého zámku, a obrannou funkci sídla převzala pozdně gotická přístavba mohutné kostelní věže s tesanými nárožními kvádry. Přilehlý poplužní dvůr a poddanské dvorce a usedlosti, soustředěné kolem nepravidelně trojúhelné návsi na vidlici starých cest, zůstávají nadále převážně dřevěné – roubené, pod doškovými střechami. V pozdním 15. století nutno vidět i počátky velkého Počernického rybníka, výrazně vepsaného do obrazu krajiny.

Renesance se v Dolních Počernicích uplatnila rovněž velmi zřetelně, a to zejména zásluhou stavební činnosti Matěje a Jana Hůlkových (1562-1595), povýšených nově do šlechtického stavu s přídomkem „z Počernic“. Starší gotická tvrz byla tehdy přestavěna a rozšířena na pohodlný renesanční zámek, zdobený psaníčkovými sgrafity, a sousední kostel Nanebevzetí Panny Marie získal dnešní klenby s výraznými „hřebínky“ na hranách. Podle nových zjištění byli Hůlkové zakladateli i zdejší známé hospody Barborky u křižovatky státní silnice. Počáteční léta třicetileté války se stala pro Dolní Počernice natolik výrazná, že jimi vešla obec do širšího povědomí a stala se dokonce kulisou romantického románového příběhu Josefa Svátka „Pražský kat“ a „Paměti kata Mydláře“. V letech 1620 až 1625 vlastnil totiž po bělohorské bitvě zkonfiskovaný statek neblaze známý Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, aktivní císařský úředník působící při staroměstské popravě českých pánů, který při cestě do počernické rezidence v roce 1625 nalezl tragickou smrt. Jinak události třicetileté války postihly Počernice poměrně málo – pouze jedno selské stavení a jedna chalupa zůstaly po ní „pusté“.

Zdejší panský zámek zůstal nadále v 17. a 18. století již jen letní rezidencí následujících majitelů z řad vyšších feudálních vrstev a sídlem jejich úředníků. Byli jimi např. hrabata Colloredové (1644-1706), za nichž byl počernický zámek raně barokně přestavěn, a v letech 1720 – 1755 svobodný pán Václav Klement von Saltza, za něhož získal zdejší kostel dnešní barokní oltář a začal se stavět nový panský pivovar. „Sedmiletá“ válka v době vlády císařovny Marie Terezie se dotkla katastru obce v roce 1757 známou krvavou prusko-rakouskou bitvou u Štěrbohol. Velký význam v dalším vývoji obce měl intenzivní provoz na vídeňské císařské – dnes státní – silnici, zejména její nová výstavba za Marie Terezie, ukončena zde roku 1765. Již před tímto datem vznikl při silnici zárodek dnešní „nové obce“ v podobě několika chalup, kolem malé návsi s rybníčkem, na jejímž místě stojí dnes prodejna. Tereziánská obnova silnice poněkud korigovala starší trasu a vedla rovněž k velkorysé přestavbě zájezdní hospody Barborky s dvorcem do dnešního rozsahu. V roce 1776 postihl Počernice velký požár, který zničil celý starý panský dvůr u zámku, panskou vinopalnu, čtyři selské dvory a tři chalupy. Hned následujícího roku postavili tehdejší majitelé panství hrabata Sweerts-Šporkové nový, nebývale rozlehlý, pozdně barokní panský dvůr v oddělené poloze od zámku na plošině nad severním břehem rybníka. Záhy poté vyrostla i nová vinopalna na křižovatce proti Barborce, stojící rovněž dodnes. Odsunutí hospodářského provozu do nového velkostatku umožnilo Sweerts-Šporkům současně rozšířit ovocnou a okrasnou zahradu u zámku do podoby dnešního romantického zámeckého parku, který je dnes také chráněnou kulturní památkou. Chalupnická zástavba překročila tehdejší barokní klenutý most přes Rokytku, zdobený sochami světců (r. 1918 přenesených k farnímu kostelu), a postupně se blížila k dnešní křižovatce. Nové klasicistní chalupy vyrůstají poté i podél staré cesty k severozápadu, kam byl za císaře Josefa II. Roku 1786 přeložen od kostela obecní hřbitov.

V 19. století představuje nejvýraznější zásah do půdorysu obce vybudování státní pražsko-olomoucké dráhy, dokončené v roce 1845, která oddělila starou obec od nové železničním náspem s klenutým podjezdem. Druhá polovina 19. století proměňuje obraz Dolních Počernic zejména výstavbou „nového zámku“, jehož realizací pro hrabata z Dercsenyi byl v roce 1857 pověřen pražský architekt V. Bělský. Následně byl po roce 1858 zbořen starý mlýn na zámeckém nádvoří a ve stylu anglické novogotiky postaven při rybniční hrázi mlýn dnešní, zapsaný dnes vedle obou zámků, kostela a souboru pivovaru rovněž mezi chráněné kulturní památky.
Tehdejší majitelé panství místní pivovar nákladně přestavěli a rozšířili, v roce 1887 byl dále v novorománském duchu upraven vnější plášť starobylého farního kostela. Rostoucí sídelní význam obce posílilo závěrem 19. století zřízení zastávky na státní dráze. Ještě před koncem století a do 1. světové války vyrostly při okresní silnici na Chvaly nová fara, škola a výrazná budova bývalé dětské psychiatrické léčebny a podstatně se zahustila zástavba při křižovatce státní a štěrboholské silnice.

K velmi bouřlivému rozvoji výstavby rodinných domků a vilek došlo zejména ve 20. a 30. letech našeho století, kdy vznikla nová čtvrť „V Ráji“, rozrostla se výstavba „Na Vinici“ a budovala se další nová rozlehlá čtvrť jižně od státní silnice na ostrožně obtékané štěrboholským potokem, zvaná Vinohrady a usměrňovaná záhy velkoryse koncipovaným územním plánem. Charakteristickým motivem plánu bylo zejména převedení státní silnice do nové trasy, která se měla jižním obloukem odchýlit od starého směru. Realizace plánu nebyla vzhledem k vypuknutí 2. světové války dovršena. Pozůstatkem nedokončeného záměru zůstala dnešní široká ulice zvaná Úpická.

Po válce se již na starší územní plán nenavázalo. Soustředěnější poválečnou výstavbu rodinných domků představuje čtvrť přiléhající severně ke staré obci (V Čeňku) a několik typových bytových jednotek za velkostatkem. Později se ještě realizovala družstevní výstavba při východním cípu „Vinice“.
Z mladších větších investic nutno připomenout zejména novostavby souboru dnešní mateřské školy se zdravotním střediskem při okraji Vinohrad, novou devítiletou školu na místě starého sadu proti bývalému pivovaru, rekonstrukci hotelu Svornost, „Českého statku“ č.p. 7, spořitelny s knihovnou, kompletní dokončení kanalizace, plynofikace a další.

V neposlední řadě je nutno zmínit se o dobudování silničních okruhů v jižní a východní části Dolních Počernic, kterou umožňuje územní plán hl.m. Prahy. Z významných staveb pak můžeme jmenovat rekonstrukce všech komunikací, celkovou rekonstrukci Velkého počernického rybníka, výstavbu přírodního amfiteátru v zámeckém parku, novostavbu ÚMČ v místě bývalého dvorce č.p.10, započaté renovace budov bývalého mlýna č.p.2 a pivovaru č.p.3, rozšíření hřbitova a připravované projekty golfového hřiště a přírodního parku Na Čeňku. Velkou devízou z hlediska životního prostředí byla i realizace lesních porostů v k.ú. Dolní Počernice dle územního plánu o rozloze několika desítek hektarů. V naplňování strategického plánu hl. m. Prahy bude naše městská část v budoucnu pokračovat.